Zákaz kouření v restauracích je nepřípustným omezením občanských svobod

Úvaha o správnosti a dopadu zákazu kouření v restauracích a hospodách. Můžeme stavět ochranu zdraví nad občanská práva a svobody?

V pátek 9.12.2016 se naši zákonárdci pokusili podruhé prosadit zákaz kouření v restauracích a tentokrát již byli úspěšní. Tento kontroverzní zákon rozděluje naši společnost a ve mě osobně vyvolává velké dilema. Na jednu stranu se mi jako nekuřákovi líbí představa nezakouřených restaurací, barů a hospod. Na druhou stranu mě tento zákaz děsí, protože jsem zastáncem občanských svobod. V následujících odstavcích se pokusím své dilema vyřešit.

Dva a půl roku jsem žil ve Velké Británii a měl jsem tedy možnost okusit na vlastní kůži, jak takový zákaz v praxi vypadá. Řeknu vám rovnou, že jsem si to užíval. Pokud máte chuť zajít si na pivo či nějaký ten chutný pokrm, nemusíte řešit, zda je ta či ona hospůdka kuřácká či nekuřácká. Chcete jít večer posedět s partou kamarádů a jsou mezi nimi kuřáci a nekuřáci? Skvělé, nemusíte totiž řešit, zda půjdete do kuřácké nebo nekuřácké. Chystáte se na večerní tah městem? Jedna z mála jistot kterou máte je, že oblečení, které si vezmete, nebude smrdět kouřem. Minimálně z pohledu nekuřáka je to tedy velmi lákavá představa a mé sobecké já rozhodně nebude proti, pokud takový zákon bude i u nás.

Člověk by ale neměl myslet jenom na sebe. Co je pro jednoho ráj, to může být pro druhého peklem na zemi. Je potřeba si uvědomit, že jsou mezi námi i tací, kteří si rádi u piva zapálí. Jsou mezi námi i tací, kteří si po štavnatém steaku rádí vychutnají svou cigaretku, aniž by museli odejít z lokálu. Jsou mezi námi i tací, kteří raději stráví večer v zakouřeném lokálu, aby si mohli popovídali si se svými přáteli kuřáky, přestože sami jsou nekuřáci. Tato skupina společnosti tedy zákazem utrpí citelné omezení svých práv a svobod.

Zatímco první skupina má i bez zákazu možnost navštěvovat zařízení, kde se cítí dobře, ta druhá v připadě zákazu o tuto možnost přijde. Je tedy zřejmé, že zákaz není v zájmu naší společnosti a celkový přínos bude záporný. 

Nesmíme zapomínat ani na majitele provozoven, kterých se zákaz týká. Každý kdo najde odvahu investovat svoje peníze a čas do podnikání, podstoupí riziko nejistých příjmů a vyhlásí nezávislost na zaměstnavatelích a sociálním státu musí mít právo rozhodovat o tom, jak a pro koho bude svůj podnik provozovat. Jen a pouze majitel má právo rozhodnout, zda jeho podnik bude kuřácký i nekuřácký. Zákaz může také zničit množství venkovských hospod, které nemají tak široký okruh potenciálních zákazníků a bez kuřáků budou mít problém přežít. Právě na ostrovech takto zkrachovalo velké množství venkovských hospůdek. V našich končinách pak můžeme očekávat nárust "černých" hospod (ne, nemám teď na mysli podniky pro turisty z Bronxu).

Pokud chcou naši zákonodárci uspokojit svou potřebu ochraňovat své bezmocné voliče, měli by se zaměřit na jedinou skupinu, která aktuálně nemá možnost volby - personál restaurací a hospod. Místo zákazu kouření bych raději prosadil zákon, který udělá z kuřáckých provozoven riziková pracoviště. Personál v nich pracující by měl mít nárok vyšší odměny, ať už v podobě příplatků, nadstardatní zdravotní péče a podobně. Pokud mají riskovat své zdraví, ať z toho alespoň něco mají.